Turmalín: nejbarevnější ze všech drahokamů

Turmalín je nádherný minerál, který je pro nás atraktivní zejména svou barevností. Jeho název pochází ze Srí Lanky od kmene Sinhálců, kteří ho nazývají tura-malí-. Znamená to „kámen, který je znečišťován částečkami popela“. Dle jiného výkladu to znamená „kámen se smíšenými barvami“ či „smíšené drahokamy“. 

Toto označení má původ v 15. století, kdy jistý španělský conquistador našel v Brazílii zelený kámen. Myslel si, že jde o smaragd. Jeho omyl přetrval až do 18. století, kdy vědci odhalili, že se ve skutečnosti jedná o jiný, nový druh minerálu. Název turmalín tedy odkazuje na zmatky, které předcházely správnému určení tohoto kamene. V Indii se označoval stejným výrazem turamalí, tedy „pokrytý prachem“. Odtud už je k českému názvu turmalín jen kousek. Do Evropy se turmalíny dostaly ze Srí Lanky v 18. století. 

Již staří Egypťané turmalíny velmi dobře znali. Věřili, že oplývají tolika barvami, protože cestovaly podél duhy až na povrch Země a cestou získaly od duhy barvy.

Tradice a legendy spojené s turmalíny

Tradice praví, že rubelity, červenorůžová odrůda turmalínu, svědčí ženám. Jejich barva prý symbolizuje touhu a svádění. Rubelity vyzařují obrovský erotický náboj a žena, která nosí šperk s rubelitem, má díky němu radost ze života i zdravý sexuální apetit. Kromě žen mají prý rubelity pozitivní vliv i na umělce, u nichž podněcují umělecké nadání a inspiraci. Odedávna byly proto nošeny jako talismany. 

Melounový turmalín zase posiluje lásku a odvahu odevzdat se druhému. Modré turmalíny prý stimulují nutkání k duchovní svobodě a sebevyjádření a povzbuzují v člověku věrnost, toleranci a lásku k pravdě. Zelené turmalíny podporují soucit, něhu, trpělivost a sounáležitost. Údajně mají moc přeměnit negativní v pozitivní a rozptylovat obavy a strachy. V Indii jsou barevné turmalíny přiřazovány k jednotlivým čakrám, které ovlivňují a zároveň je propojují. 

V astrologii patří turmalíny ke znamením vah, štíra a ryb. V kalendáři vládnou měsíci říjnu. Ženy narozené v tomto měsíci tedy jako dárek potěší třeba prsten s turmalínem nebo turmalínové náušnice či náhrdelník.

Vlastnosti turmalínu z pohledu vědy

Turmalíny řadíme k cyklickým silikátům. Přesněji jsou to borosilikáty hliníku a dalších prvků. Krystalizují v klencové soustavě. Jsou typickými minerály granitových a pegmatitových hornin. Méně často mohou vznikat i v metamorfovaných horninách, alpských či hydrotermálních žilách. Druhotně se vyskytují v sedimentech. 

Tvoří tabulkovité krystaly (skoryly), podélně rýhované prizmatické či jehličkovité krystaly, které mívají trojhranný průřez. Mohou být narostlé i vrostlé a dosahovat délky více než 1 metr a různé mocnosti. Krystaly často tvoří rozličné agregáty, které mohou být neuspořádané nebo paprsčité. Paprsčitým říkáme turmalínová slunce. 

Chameleon mezi drahokamy

Svou chemickou strukturou je to velice komplikovaný minerál. V jeho vzorci najdeme 6 míst, která mohou obsadit různé prvky, jako například sodík, železo, lithium, hořčík a další. Turmalíny jsou tedy skutečně variabilní drahokamy, nejspíš nejsložitější silikáty ze všech. V rámci jednoho krystalu můžeme najít místa, která mají odlišné chemické složení. To se měnilo postupně, jak krystal rostl. Proto je velice obtížné přiřadit turmalín k určitému druhu z celkových čtrnácti. Rozeznat je lze s jistotou až po chemické analýze. 

Tvoří tedy i různé barevné či dokonce vícebarevné varianty. Příkladem mohou být melounové turmalíny či tzv. mouřenínské hlavičky (turmalín s tmavou špičkou krystalu). Lišit se mohou i v míře průhlednosti. Zajímavým jevem, který je způsobený právě proměnlivostí složení, je zonálnost. V jednom krystalu můžeme najít jiné odstíny barev či dokonce různé barvy uspořádané v zónách. 

Co mají všechny turmalíny společné

Co však všechny turmalíny spojuje, jsou jejich ostatní fyzikální vlastnosti. Jsou křehké, dosahují tvrdosti 7–7,5. Štěpí se nedokonale, mají lasturnatý lom a skelný lesk. Vryp mají bílý, ovšem se zabarvením dané odrůdy. Často jsou pleochroické (se změnou úhlu dopadajícího světla se zdánlivě mění uvnitř kamene intenzita barvy či barevnost). 

Nerozpouštějí se v kyselinách. Zajímavé je, že zahříváním a třením se konce krystalů nabíjejí opačným elektrickým nábojem. Jsou piezoelektrické či pyroelektrické, což znamená, že k sobě přitahují částečky prachu a popela. V zemské kůře jsou turmalíny hlavními nositeli prvku boru. Leptá je kyselina fluorovodíková. Občas se u turmalínu může projevit i efekt kočičího oka.

Skupiny a odrůdy turmalínů

GIA neboli Gemological Institute of America rozlišuje několik odrůd turmalínů, které dělí do skupin:

ELBAITY

První a zároveň asi nejznámější skupinou jsou na lithium bohaté elbaity, kde se objevují všechny dobře známé barevné odrůdy. Tvoří přechody s jinou skupinou, se skoryly. Najdeme zde mimo jiných i ve šperkařství využívané zelené verdelity, červenorůžové rubelity, modré indigolity nebo třeba dvoubarevnou odrůdu melounový turmalín (jeho krystaly jsou kombinací zelené a růžové barvy, jedna z nich tvoří jádro a druhá „plášť“ – na příčném řezu pak minerál vypadá jako vodní meloun). Dalšími zástupci elbaitů jsou achroit, paraíba, olenit či rossmanit. 

Pro milovníky jedinečných šperků může být zajímavá právě odrůda paraíba. Svou tyrkysovou barvou, způsobenou přítomností mědi, se vymyká jiný turmalínům. Vyskytuje se i ve fialové nebo modré variantě. Jedná se o vzácný minerál původem z Brazílie. Dnes jsou všechna jeho známá ložiska vytěžená, takže ho na trhu téměř nekoupíme. Jeho cena je opravdu vysoká, pohybuje se kolem 4 000 dolarů (cca 93 tisíc Kč) za karát. 

Jak je vidět, elbaity tvoří nejvariabilnější skupinu turmalínů, která nejčastěji prochází pod rukama brusičů a nejvíce se využívá ve šperkařství. 

DRAVITY

Druhou skupinou jsou dravity, které barví zejména hořčík, sodík a hliník. Najdeme je v mramorových horninách či dolomitech, občas ve vyvřelinách a v některých pegmatitech či svorech. Tvoří přechody s uvity a skoryly. Patří sem dravit, chromdravit a vanadiumdravit. Z této skupiny se ve šperkařství setkáme s vybroušeným dravitem, který má hnědou až oranžovou barvu. Často můžeme v této skupině pozorovat dichroismus (dvoubarevnost).

UVITY

Třetí skupinou jsou takzvané uvity. Zástupci této skupiny se brousí jen zřídka. Zabarvuje je nejčastěji hořčík, hliník či vápník. Tvoří spíše krátké tabulkovité krystaly a často se mísí s dravity. Mezi jejich zástupce patří uvit a feruvit. Nejhojněji je najdeme v dolomitech a vápencích. Z Barmy pochází sytě zelené turmalíny, ze Srí Lanky zlatohnědé krystaly. 

SKORYLY

Předposlední skupinou jsou v přírodě nejhojnější turmalíny zvané skoryly. Ty bývají nejčastěji černé a neprůhledné. Ojediněle můžeme najít i kousky průsvitné, které jsou hnědočerné, modročerné či velice vzácně modré. Zabarvuje je železo a sodík. Velice často se mísí s dravitem. Najít je lze i u nás, a to na Vysočině. Řadíme sem několik odrůd. Zejména skoryl, buergerit, foitit, magneziofoitit a povondrait. 

LIDDICOATITIT

Poslední skupinou, či spíše zástupcem, je liddicoatitit. Tento turmalín je velmi bohatý na vápník, lithium a hliník. Barevně je velice variabilní – ze všech turmalínů je nejbarevnější. Tvoří růžové, zelené, zelenohnědé až žlutohnědé krystaly. Nachází se v žulových vyvřelinách. Dříve se často nacházely velké krystaly, které se řezaly na placičky a poté leštily. Taková placička potom zářila všemi barvami. Dnes jsou takové placičky vzácné a velice drahé. Naleziště na Madagaskaru bylo totiž vytěženo. Setkat se můžeme i s fazetovým brusem, který se vždy prováděl tak, aby kámen obsahoval co nejvíce barev.

Turmalínové šperky KLENOTA

Těžko byste hledali jiný drahokam, který tak přirozeně zahrnuje různé odstíny barev či dokonce odlišné barvy v jednom krystalu. Často proto bývá problém najít dva stejně barevné kusy. Pokud si pořídíte šperk s turmalínem, můžete si být jisti, že máte skutečný originál. 

Vzhledem k obrovské oblibě turmalínů ve světě velice strmě stoupá poptávka. Kvůli tomu jsou některá naleziště již vyčerpaná a další lokality to brzy čeká. Spolu s tím roste poměrně rychle i cena turmalínů. Pokud tedy toužíte po tomto drahokamu, nejlepší den pro koupi vašeho vysněného šperku je právě dnes. V nabídce šperků KLENOTA najdete zejména růžové turmalíny v bílém a žlutém zlatě a červenorůžové rubelity v bílém zlatě. Naprosto nepřehlédnutelný klenot získáte, pokud zvolíte kombinaci s diamanty.

Turmalíny se nejčastěji brousí do kulatých nebo oválných tvarů. Velmi trendy je i brus ve tvaru kapky. 

PROHLÉDNOUT SI PRSTENY S TURMALÍNEM

Jak o turmalíny pečovat

Turmalíny k sobě ochotně přitahují částečky prachu, proto jsou náročnější na údržbu z hlediska čištění. Doporučujeme šperky uchovávat v krabičce, když je zrovna nenosíte. I přes jejich mechanickou a chemickou odolnost jsou poměrně křehké. To je způsobeno častou přítomností přirozených prasklinek a inkluzí. Při správném zacházení se šperkem se ale nemusíte bát, že se kameni něco stane. 

Rozhodně doporučujeme šperk s turmalínem sundávat při domácích pracích. Výrazně tím snížíte riziko poškození šperku. Ani vaření turmalínům moc nesvědčí. I když vydrží teploty až do 700 °C, nemusí dobře snášet teplotní šoky. Zejména při vaření se navíc šperky mohou snadno znečistit. Znečištěný kámen pak ztratí lesk a při neodborném čištění může dojít k poškození. Své šperky KLENOTA k nám můžete kdykoli přinést k vyčištění zdarma.

ČTĚTE DÁL: JAK O ŠPERKY S DRAHOKAMEM PEČOVAT

Turmalíny z celého světa

Mezi významná světová naleziště turmalínů patří Afrika, Afghánistán, Kanada, Madagaskar, USA, Brazílie, Srí Lanka a další. Rubelity najdeme převážně v Brazílii, Madagaskaru, Mosambiku, Nigérii či Pákistánu. Obzvláště krásné kousky se nacházejí v USA. Indigolity pocházejí ze severní Brazílie, Nigérie, Afghánistánu nebo Pákistánu. 

Nemusíme ale chodit tak daleko. Turmalíny se dají nalézt i na našem území, a to třeba na Vysočině nebo na Písecku. Kvalita je zde spíše sběratelská. Z okolí Velkého Meziříčí dokonce pocházejí i dva objevy nových odrůd. Jedná se o odrůdu elbaitu rossmanit. Dalším objevem byl povondrait, pojmenovaný podle českého znalce turmalínů profesora Povondry.

Rekordy, zajímavosti a slavné turmalíny

Turmalíny nejsou zdaleka jen šperkovými kameny. V Číně se z nich vyřezávaly i sochy či šňupací misky. Holanďané je zase používali k jinému neobvyklému účelu. Nazývali turmalíny popeltrekker a využívali je pro jejich pyroelektrické vlastnosti k čištění dýmek. 

Turmalíny jsou zajímavými rekordmany v růstu krystalů do délky. Nálezy skorylů z Finska a Norska zahrnovaly i sloupcovité krystaly 5 metrů dlouhé. Největší světový krystal rubelitu získal pojmenování Raketa. Byl objevený v dole Minas Gerais v kapse Jonas v Brazílii, měří 109 cm na délku a je skutečně úchvatný. Dalším o něco menším kouskem je rubelit Tarugo. Ten byl nalezen tamtéž a měří 90 cm. 

Českou Svatováclavskou korunu zdobí obrovský rubín… to tvrdila literatura až do roku 1998, kdy byla koruna podrobena gemologické analýze. Ta prokázala, že ve skutečnosti nese koruna pouze velký rubelit. I když ale nemáme na českém klenotu vzácný rubín, pravděpodobně jde o jeden z nejstarších rubelitů použitých ve šperkařském řemesle. České korunovační klenoty nebyly jediné, na kterých byly rubelity zaměněny za rubíny. Podobně dopadly třeba ruské korunovační klenoty i „rubín“ císaře Rudolfa II.